Novofundlandský pes a jeho standard

Novofundlandský pes a jeho standard

Mnohdy se můžete setkat s tvrzením, že je novofundlandský pes starého a nového typu, novofundlandský pes evropský či americký, někdo zase hovoří o typu, který je tzv.“balkánsko pseudo- americký. Jiní zase rozlišují psy výstavní a psy pracovní.Laik řekne:“Čert aby se v tom vyznal!“
I když Novofundlandský pes má již více než sto let standard prakticky nezměněn, je zřejmé, že plemeno je živý organismus žijící v nejrůznějších podmínkách, mnohdy „tlačen“, převážně z komerčních důvodů, do různých modních výstřelků a v neposlední řadě novofundlandský pes, tak jako jiná plemena, v průběhu času vyvíjí. Nutno říci, že tento vývoj, převážně jdoucí dopředu, měl občas i retrográdní charakter. Hovoříme-li podmínkách, je nutno vzít v úvahu nejen rozdílnou situaci geografickou, kdy je Novofundlandský pes chován od chladné Kanady až po třeba velmi teplý Israel, ale v případě psů s průkazem původu i podmínky legislativní. Základním normativem je samozřejmě standard, v našem ¨ případě Standard FCI č.50. Novofundlandský pes, ale není chován jenom v členských zemích FCI, ale v celém světě. Přitom ani Kanada, tedy země ze které Novofundlandský pes pochází sama není členem FCI a i když FCI výslovně deklaruje, že základem je standard země původu, přesto k jistým odlišnotem přece jen dochází. Např. Kanada neuznává pro Novofundlanďana barvu hnědou.Naproti tomu hned vedlejší USA připouštějí více barevných rázů, jmenovitě např.barvu šedou, nebo šedo-modrou. Co se ale tělesné stavby týče, jsou standardy různých zemí prakticky jednotné a dlouhodobě stabilní. Jsou ovšem znaky, které se standardem obtížně popisují, konkrétně třeba třeba pojem „ušlechtile modelované hlavy“, potažno ušlechtilost vůbec. Tady je na místě podotknout, že pro toto posouzení je nutné mít jisté estetické cítění, které ne každému chovateli a bohužel ne vždy ani rozhodčímu, nemusí být bytostně vlastní. Určitou pomoc poskytne i praxe, tedy zkušenost, ale ani ta není samospasitelná. Přitom právě výraz hlavy, který se tak obtížně pospisuje, určuje primárně podobu plemene. Vždyť staré přísloví praví:“Hlava dělá psa a uši dělají hlavu“. Snad proto právě zde dochází k největším excesům a chceme-li si skutečně udělat kvalifikovanou vlastní představu jakou ideální hlavu by Novofundlandský pes měl mít, nestačí si pouze přečíst standard nebo vycházet z vizáže našeho vlastního psa, kterého jsme koupili nebo odchovali, ale je nutno se skutečně probrat celou škálou dokumentů, fotografií a knih, mnohdy historických a ne vždy snadno dostupných. Samozřejmě je třeba to vše konfrontovat s danou realitou a porovnávat a porovnávat… Teprve pak máme naději, že alespoň částečně pochopíme vývoj plemene a jeho ukotvení v čase. Samozřejmě naprostou prioritou je zdraví a životaschopnost. Přitom se u mnoha plemen často zapomíná, a ani Novofundlandský pes není výjimkou, že optimální tělesná stavba je jedním z podstatných předpokladů zachovaní zdraví. A není jenom stavba a mohutnost kostry, správné postavení a zaúhlení končetin, ale třeba je třeba i tvar a způsob uložení očí, dostatečně masivní čelist a tomu odpovídající kompletní chrup s pravidelným postavením zubů. Mnozí chovatelé nepovažují v dnešní době chrup za až tak podstatný. Avšak opak by měl být pravda, zejména dnes, když mnoho lidí krmí hotovým umělým granulovaným krmivem, mnozí psi nedostatečně koušou, ale jak pravil zoolog Lamark:“Funkce dělá orgán“. Když si toho nebudeme vědomí, skončí Novofundlandský pes, a nejen on, jednou pouze u kašovité stravy. A to ani nehovořím o pracovní upotřebitelnosti. Co k tomu dodat?
Samostatnou kapitolou je povaha Novofundlanďana. Je jedním z klíčových znaků prakticky každého plemene, ani Novofundlandský pes není výjimkou. Vždyť právě jeho charakter je to, proč si jej mnozí z nás pořídili a i o té standard hovoří.
Takže chceme-li si Novofundlanďana opatřit, měli bychom se standardem blíže seznámit a pokud jej již máme, měli bychom udělat vše, co je v našich silách, aby tomuto standardu odpovídal.
Základní dokument

Federation Cynologique Internationale

SECRETARIAT GENERAL: 13, Place Albert 1 – B 6530 THUIN, Belgium

FCI-Standard č.: 50/24.7.1996, Novofundlandský pes (Newfoundland)

Původ: Kanada

Použití: Tažný pes pro těžké náklady, vodní pes

Zařazení FCI: Skupina 2: pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi.

Stručný historický přehled: Plemeno vzniklo na ostrově Newfoundland z domorodých psů a z velkého medvědího psa, přivezeného Vikingy po roce 1100. S příchodem evropských rybářů různá nová plemena napomohla formování a osvěžení plemena, ale základní charakteristické vlastnosti zůstaly stejné. Na začátku kolonizace ostrova r. 1610 měl již novofundlandský pes z převážné části svou vlastní morfilogii a vrozené chování. Tyto vlastnosti mu umožnily vydržet krutost extrémního podnebí při tahání těžkých nákladů po zemi a nepřízeň moře, kde sloužil jako vodní pes a záchranář.

Celkový vzhled: Novofundlandský pes je velký a těžký pes s mohutným tělem, dobře vyvinutými svaly a s dobrou koordinací pohybu.

Důležité proporce: Délka těla od kohoutku po kořen ocasu je rovna vzdálenosti od kohoutku po zem. Tělo je kompaktní. Tělo feny může být o něco delší a není tak mohutné jako tělo psa. Vzdálenost od kohoutku po nejnižší část hrudníku je delší než vzdálenost od nejnižší části hrudníku po zem.

Chování a povaha: Výraz novofundlandského psa vyjadřuje jeho laskavost a něžnost. Důstojný, tvůrčí a plný radosti, je znám svou ryzí mírností a vyrovnaností.

Hlava: Masivní. Hlava feny má celkově stejný tvar jako hlava psa, ale není tak mohutná.

Oblast lebky:
Lebka: Široká s mírně klenutým temenem, se silně vyvinutou týlní kostí.

Stop: Patrný, ale nikdy ne kolmý.

Oblast obličeje:
Nos: Velký, dobře pigmentovaný, nozdry dobře vyvinuté. Barva nosu je černá na černých a bíločerných psech, hnědá na hnědých psech.

Morda: Výrazně čtvercová, hluboká a poměrné krátká, pokrytá krátkými, jemnými chlupy, bez vrásek. Koutky úst jsou zřetelné, ale ne příliš výrazné.

Tváře: Měkké

Skus: Nůžkový nebo klešťový

Oči: Relativně malé, hluboko zasazené, široko od sebe posazené, třetí víčka nejsou viditelná. barva očí je tmavohnědá u černých a černobílých psů, u hnědých psů se připouští světlejší odstíny.

Uši: Relativně malé, trojúhelníkové se zakulacenými špičkami, dobře posazené po straně hlavy, těsně přiléhající. Když se ucho dospělého psa sklopí dopředu, dosahuje do vnitřního koutku oka na straně ucha.

Krk: Silný, svalnatý, dobře posazený v ramenech, dostatečně dlouhý, aby umožňoval důstojné nesení hlavy. Krk nemá mít nepřiměřený lalok.

Tělo: Celá kostra je mohutná. Při pohledu ze strany je tělo hluboké a silné.

Horní linie: od kohoutku po zadek je rovná a pevná.

Hřbet: široký

Bedra: silná, s dobře vyvinutým svalstvem

Zadek: široký, klesající pod úhlem asi 30°

Hrudník: Široký, plný a hluboký s dobře klenutými žebry

Břicho a spodní linie: téměř rovné a nikdy vtažené

Přední partie těla: Hrudní končetiny jsou rovné a rovnoběžné také při chůzi a pomalém klusu.

Ramena: Velmi dobře osvalená, dobře posazená dozadu, svírající s horizontální linií úhel 45°

Lokty: Těsně přiléhající k hrudníku

Zápěstí: Mírně skloněná

Přední tlapy: Velké a úměrné k tělu, dobře zaoblené a pevné, s pevnými a kompaktními prsty. Mezi prsty je plovací blána. Drápy jsou černé u černých a bíločerných psů, u hnědých psů mají barvu rohoviny. Jsou-li prsty bílé, drápy by neměly být černé.

Zadní partie těla: Protože hnací síla pro tahání nákladů, plavání a schopnost překonávat vzdálenosti převážně záleží na zadní části těla, je stavba zadní partie prvotně důležitá. Pánev musí být silná, široká a dlouhá.

Stehna: Široká a svalnatá

Kolena: Dobře zaúhlená, ale ne tak, aby pes vypadal nahrbeně.

Lýtka: Silná a dosti dlouhá

Hlezna: Relativně krátká, směřující dolů, prostorná, vzájemně rovnoběžná, nevytáčí se dovnitř ani ven.

Zadní tlapy: Pevné a kompaktní. Barva drápů je stejná jako u předních tlap. Paspárky, pokud se vyskytují, by měly být odstraněny.

Ocas: Když novofundlandský pes plave, ocas slouží jako kormidlo a proto je silný a u kořene široký. Když pes stojí, ocas visí dolů, konec ocasu může být mírně zakřivený. Ocas dosahuje ke hleznům nebo mírně pod hlezna. Když je pes v pohybu nebo vzrušený, nese ocas přímo nebo v mírném oblouku nahoru, nikdy však zakřivený nad hřbetem nebo mezi nohama.

Pohyb: Novofundlandský pes se pohybuje s dlouhým dosahem hrudních končetin a s velkou hnací silou, vycházející ze zadní partie těla, což vytváří dojem síly, aniž by byla vynakládána větší námaha. Mírný kolébavý pohyb hřbetu je přirozený. Jak se zvyšuje rychlost pohybu, má pes tendenci držet jednu stopu a horní linie zůstává rovná.

Srst: Novofundlandský pes má voděvzdornou dvojitou srst. Vnější srst je středně dlouhá a rovná, bez kadeří. Mírné zvlnění je povoleno. Spodní srst (podsada) je jemná a hustá, v zimě hustější než v létě, ale vždy se do jisté míry vyskytuje na zadku a hrudníku. Srst na hlavě, mordě a uších je krátká a jemná. Na hrudních i pánevních končetinách jsou praporce. Celý ocas je pokryt dlouhou hustou srstí, která netvoří vlajku.

Barva: Černá, bíločerná a hnědá

Černá: Tradiční barva je černá. Barva musí být co nejstejnoměrnější, ale slabý odstín do bronzova (jako sluncem vyrudlá srst) je povolený. Bílé znaky na hrudi, prstech a konci ocasu jsou povoleny.

Bíločerná: Tato barevná varianta je pro plemeno historicky významná. Preferované vzory znaků jsou černá hlava s bílou lysinou, táhnoucí se až po mordu, černé sedlo se souměrnými znaky a černý zadek a horní část ocasu. Zbývající části musí být bílé a smějí mít minimální množství značek.

Hnědá:Barva je v rozsahu od čokoládové po bronzovou. Bílé znaky na hrudi, prstech a konci ocasu jsou povoleny.

Bíločerní a hnědí psi jsou vystavováni ve stejné třídě jako černí psi.

Velikost a hmotnost:
Průměrná výška v kohoutku: Dospělí psi – 71 cm, Dospělé feny – 66 cm
Průměrná hmotnost: Dospělí psi – 60 kg, Dospělé feny – 54 kg

Větší velikosti jsou žádoucí, ale nesmějí být upřednostňovány před symetrií, celkovým zdravotním stavem, sílou stavby a správným držením těla v pohybu.

Vady: Jakákoliv odchylka od předcházejícího popisu má být považována a vadu a posouzení její závažnosti má být v přesném poměru ke stupni vady.

Celkový vzhled: Nohatost, nedostatek hmoty
Celková stavba kostry: Těžkopádný vzhled, drobné kosti
Povaha: Agresivní, plachá
Hlava: úzká
Morda: Špičatá, dlouhá
Pysky: Převislé
Oči: Kulaté, vystupující, žluté oči, viditelná třetí víčka
Hřbet: Klenutý, ochablý nebo prohnutý
Přední partie: Prošláplé spěnky, rozevřené prsty, prsty směřující dovnitř nebo ven, nepřítomnost plovací blány mezi prsty
Zadní partie: Přímé úhlení kolen, kravský postoj, sudový postoj („O“), rozevřené prsty
Ocas: Krátký, dlouhý, zkroucený, se zatočenou špičkou
Pohyb: Cupitání, šourání, pohyb stranou, úzký chod, kličkování, překřižování vpředu, výrazné vytáčení předních tlap dovnitř nebo ven, vysoký chod, mimochod
Srst: Úplně otevřená srst
Vylučující vady:

Špatná povaha
Předkus, podkus, deformace čelistí
Krátká a přiléhavá srst (jako labrador retriever)
Jiné než bílé znaky u černých a hnědých psů
Jiná barva než černá, bíločerná nebo hnědá
Poznámka: Pes má mít dvě, očividně normální varlata, úplně sestouplá v šourku